Mezi fyzikálními silami, které na svět kolem nás i na nás samotné působí, patří gravitace k těm nejslabším. Přesto má na dění nejen na naší planetě, ale i v celém kosmu, nezpochybnitelný vliv. I tak se však najdou lidé, kteří o její existenci pochybují. Pravdou je, že podobně jako jiné síly, ani gravitaci nemůžeme jen tak vidět. Nelze ani například změřit tepelné proudy a ukázat tak, kudy vede. Je tedy jen logické, že někteří o její existenci pochybují. Samozřejmě základním důkazem, který máme, je přitažlivost samotná. Právě gravitace působí, že neodletíme ze Země, že se planety drží na svých oběžných drahách, či že máme Měsíc. To však zdaleka nestačí.
Jednoduše řečeno, jakákoliv dvě tělesa se přitahují. Tato přitažlivost je přímo úměrná objemu a hmotnosti daných těles. Proto například Země přitahuje nás, lidi, poměrně velkou silou, kdežto síla, kterou každý jednotlivý člověk přitahuje Zemi, je ve srovnání s tím zanedbatelná. Jedná se však o velmi slabou interakci. Proto ji zdaleka nejlépe pozorujeme v kosmickém měřítku, tedy u těles, která mají velký objem a hmotnost. To je také důvod, proč tužka shozená ze stolu spadne na zem – naše planeta ji přitáhla.
Samozřejmě lze namítnout, že je to záležitost hustoty – hustší objekty zkrátka padají dolů, kdežto ty méně husté se drží nahoře. Toto lze ovšem velmi snadno vyvrátit – jak je určeno, kterým směrem je dolů? Pokud by se jednalo jen o záležitost hustoty, pak by předměty naopak měly mít tendenci stoupat vzhůru, kde je vzduch řidší. To je však něco, co nevidíme.
Problém částečně vyvstává s pochopením slova „dolů“. To v tomto případě neznamená „pod naše nohy“, nýbrž „směr ke gravitačnímu centru“. Tím je zde jádro naší planety. Proto také ze Země nespadneme, i když v podstatě stojíme na jejím boku. Jistě, může to být poněkud zvláštní koncept na pochopení, avšak přesto se jedná o jednu ze základních sil, které utváří náš svět. A jako taková si zaslouží pochopení.
