Někomu je věda opravdu hodně blízká, někdo vědu zase vůbec nevyhledává, ale povím vám, že mě vydá hodně baví. Vždycky jsem se o to zajímala, ale nezajímala jsem se o to, že jsem musela, ale věda mě zajímala. Opravdu, že to byla věda a byla to pro mě zábava. Jako malá holka jsem si nerada hrála s hračkami. Většinou jsem si listovala v knihách a nejlepší to, když jsem mohla si hrát s dědečkem. Dědeček naučil různé takové karetní hry a potom ji také vyprávěl, co dělal, když byl malý. Dědeček mě učil zeměpisu a také přírodopisu. Musím uznat, že je to hlavně opravdu hodně naplňovalo.
Nevím, jestli bych se o přírodu a o vědu celkově zajímala, kdyby dědeček mi tohle vůbec neukazoval, kdyby dědeček mě k tomuhle vůbec nevedl. Kolikrát ale moje maminka zasáhla a říkala dědečkovi, že mě nemá učit nějaké blbiny. Jenomže mě tohle bavilo a pro mě to vůbec žádné blbiny nebyly. Je pro mě to nebyly nesmysly ani žádné špatné věci, ale pro mě to bylo opravdu velice zajímavé. Proto jsem dědečkovi říkala, ať mě to stále učí a možná také kvůli tomu jsem vystudovala přírodovědnou fakultu. Povím vám, že mi to opravdu hodně těšilo. Moji rodiče také byli rádi, ale když potom dědeček odešel a neměla jsem si s kým povídat o vědě, tak moc mě to mrzelo.
Byla jsem po roku z toho opravdu nešťastná. To mi bylo asi šestadvacet let. Nikdy na dědečka nezapomenu. Kolikrát také chodím k němu na hřbitov a říkám mu, jak moc mi chybí a že nemá kdo mě učit vědu anebo kdo mi nemá vyprávět různé příběhy. Třeba co dědeček dělal za války. Myslím si, že každý člověk má v rodině někoho, kterému chybí anebo se kterým zažívá opravdu hodně věcí, které ho těší. Já tohle všechno zažívala s dědečkem. Bohužel už v rodině nemám nikoho, s kým bych tohle zažívala, dokonce ani s mým partnerem. Můj partner je docela pro mě nudný. Pokud vás zajímá věda, ať už fyzika nebo chemie či přírodopis, tak opravdu u toho vydržte. Bude se vám to hodit.
